Eduard von Hartmann (1842–1906) byl německý filosof a soukromý učenec, jehož kniha Philosophie des Unbewussten propojila metafyziku nevědomí, pesimismus, teleologii a dobové přírodovědné argumenty. Na konci 19. století patřil k široce čteným autorům, později však jeho systematický projekt ustoupil z centra akademické filosofie.
Život a působení
Narodil se v Berlíně jako Karl Robert Eduard Hartmann. Připravoval se na vojenskou dráhu v pruské dělostřelecké a inženýrské škole, avšak chronické zdravotní potíže a zranění kolena službu ukončily. Po období zájmu o hudbu a výtvarné umění se soustředil na filosofii. Doktorát získal na univerzitě v Rostocku, ale neusiloval o běžnou profesorskou kariéru a většinu života pracoval jako nezávislý autor v Berlíně a jeho okolí.
Roku 1869 vydal Philosophie des Unbewussten. Kniha měla řadu vydání a vyvolala rozsáhlou polemiku, protože spojovala Schopenhauerův důraz na vůli, hegelovskou dialektiku, Schellingovu přírodní filosofii a množství příkladů z biologie, psychologie a každodenní zkušenosti. Hartmann text opakovaně přepracovával; citovat „Filosofii nevědomí“ bez uvedení vydání proto může skrývat významné rozdíly.
Jako soukromý učenec publikoval mimořádně rozsáhle o etice, náboženství, estetice, dějinách filosofie, politice, darwinismu a spiritismu. Jeho životní dráha bývá někdy líčena jako příběh izolovaného nemocného filosofa, avšak skutečný vliv zajišťoval knižní trh, recenze, překlady a polemická síť evropských časopisů. Přesný obraz vyžaduje studium korespondence, vydavatelských smluv a jednotlivých verzí jeho systému.
Dílo a činnost
- Philosophie des Unbewussten
- Phänomenologie des sittlichen Bewusstseins
- Das religiöse Bewusstsein der Menschheit a Die Religion des Geistes
- dvousvazková Ästhetik
- spisy o dějinách a zdůvodnění pesimismu
- kritické práce k darwinismu, spiritismu a soudobým filosofickým směrům
- pozdní pokus o souhrnný systém filosofie
Hartmannovo „nevědomí“ není totožné s pozdějším psychoanalytickým nevědomím. Je metafyzickým principem, v němž se spojují slepá vůle a ideální či logické určení. Přírodní procesy, instinkt, vědomí a dějiny mají podle něj teleologickou strukturu, která se postupně stává vědomou. Zkušenost individuálního štěstí však podle pesimistické argumentace opakovaně zklamává a vede k poznání, že prosté pokračování vůle nemůže být konečným cílem.
Jeho systém kombinuje pesimistickou diagnózu s aktivistickým požadavkem spolupracovat na historickém překonání iracionální vůle. Tato konstrukce byla napadána z mnoha stran: materialisté odmítali metafyziku, novokantovci spekulativní překračování zkušenosti, Nietzsche teleologické a pesimistické schéma a pozdější psychologie nedoložené přechody mezi fyziologií a světovým principem. Hartmann reagoval novými vydáními a samostatnými polemikami, což z jeho díla činí pohyblivý systém spíše než jedinou knihu.
V estetice se snažil spojit dějiny německé teorie od Kanta s vlastní filosofií krásna. Umění má podle něj vztah k ideji, zdání a citovému překonání omezené skutečnosti. Pro literární modernu byl důležitý méně jako autor jednotné školy než jako zdroj pojmů nevědomí, pesimismu, vůle a kulturní krize. Přímou linii k Freudovi nebo psychoanalýze však nelze tvrdit bez konkrétního dokladu četby a zprostředkování.
Význam a recepce
Hartmann byl na přelomu 19. a 20. století mezinárodně známým filosofem. Překlady a recenze přenesly jeho pojmy do literární kritiky, teologie, psychologie i diskusí o evoluci. Pozdější ústup jeho pověsti souvisel se změnou akademických metod, s kritikou velkých metafyzických systémů a s novými experimentálními i psychoanalytickými teoriemi nevědomí.
Dnes je významný jako doklad toho, jak fin de siècle spojovalo přírodní vědu, spekulativní filosofii a kulturní pesimismus. Historický výklad musí rozlišovat Hartmannovy vlastní pojmy, dobové popularizace a pozdější používání slova „nevědomí“ v jiných disciplínách.
Vztah k Moderní revui
Hartmann byl současníkem generace, z níž vyrůstala Moderní revue, a jeho témata nevědomí, pesimismu, estetiky a kritiky modernity mohla vstupovat do časopiseckých debat přímo nebo prostřednictvím jiných autorů. Projektový rejstřík však sám nedokládá překlad ani recenzi. Každé tvrzení o vlivu musí být spojeno s konkrétním článkem, ročníkem a citací.
Související osobnosti
Prameny a další literatura
- Moderní revue – projektový rejstřík osob a děl
- Deutsche Biographie – Eduard von Hartmann
- Project Gutenberg – Eduard von Hartmann: Moderne Probleme
Redakční poznámka
Pro případné další odborné zpřesnění je vhodné ověřit vojenskou a studijní chronologii, rok a okolnosti doktorátu, rodinné zázemí, přesné pořadí vydání Philosophie des Unbewussten a proměny textu mezi edicemi.
Samostatně je nutné doložit recepci v českém prostředí, případné překlady a recenze, vztah k Nietzschemu a psychologii nevědomí a konkrétní doklad přítomnosti v Moderní revui.
Redakční uzávěra V1193: Poznámka k redakční uzávěře V1193: Článek je uzavřen v delegovaném režimu s transparentní nejistotou. Zachovává současné pramenně podložené tělo a již uvedená redakční omezení. Údaje označené jako neověřené, pravděpodobné, strukturálně odvozené nebo závislé na neprohlédnutém primárním obrazu zůstávají omezené a nesmějí být čteny jako potvrzená fakta. Uzávěra neznamená přímou kontrolu všech citovaných lokátorů ani publikaci na živém webu.