Monografie · Moderní revue 1894–1925
Úvodem: Moderní revue 1894–1925
O časopisu, který od roku 1894 vytvořil výrazný prostor pro českou modernu, dekadenci, symbolismus, překladovou literaturu i výtvarné umění — a který se během tří desetiletí proměňoval spolu s českou kulturou.
Počátky časopisu
Prostor pro nastupující generaci
Osmého října 1894 vyšlo v Praze první číslo měsíčníku Moderní revue. Jeho zakladatelé a hlavní protagonisté Arnošt Procházka a Jiří Karásek ze Lvovic chtěli vytvořit prostor pro nastupující generaci — časopis, který se měl stát „výrazem mladého hnutí v české literatuře“. Revue chtěla představovat svébytné umělecké osobnosti, zejména autory u nás dosud málo známé, a sama sebe chápala jako výrazně moderní a umělecký časopis.
I přes počáteční pochybnosti měla Moderní revue až do vzniku Volných směrů mimořádně vyhraněnou pozici. Její význam rozpoznával také Otokar Březina, který v její knihovně vydal své první sbírky. S časopisem je úzce spojeno básnické, kritické a výtvarné dílo Karel Hlaváček, stejně jako raná tvorba S. K. Neumann.
Literatura a kritika
Osobnosti kolem Moderní revue
Po přelomu století zde získal výrazné místo mladý Miloš Marten, který se rychle stal svébytnou kritickou osobností. S časopisem jsou spojena také jména Viktor Dyk a Arthur Breisky; objevovali se zde Rudolf Medek, Jarmil Krecar, Bohuslav Reynek a řada dalších autorů.
Vedle beletrie a poezie dostávala prostor kritika, estetické programy i diskuse o společenských a kulturních otázkách. Právě toto propojení různých žánrů dává časopisu hodnotu dobového dokumentu i pramene pro dnešní čtení.
Moderní revue nebyla pouze místem jednotlivých textů. Umožňuje sledovat autory, polemiky, překlady, výtvarný doprovod i proměny kulturních postojů v jejich vzájemných souvislostech.
Evropský horizont
Překlady a výtvarné umění
Moderní revue věnovala velkou pozornost překladové literatuře. Na jejích stránkách se objevovala díla Friedrich Nietzsche, Oscar Wilde, Alfred Jarry, Joris-Karl Huysmans, Joséphin Péladan, Stanisław Przybyszewski a Remy de Gourmont.
Od třetího svazku se pravidelně objevoval také výtvarný doprovod. Revue měla podíl na pražských výstavách Auguste Rodin a Edvard Munch; reprodukovala díla autorů jako Félicien Rops, Aubrey Beardsley, James Ensor či Félix Vallotton.
Třicet let vývoje
Kritická do krajnosti
Vlastní prostor věnovala revue divadelní a hudební kritice i otázkám společenským a sociálním; po první světové válce také tématům politickým. Její třicetiletá existence byla obdobím hledání ideálů, přehodnocování hodnot, polemik, vítězství i omylů.
Revuální časopis je mimořádným pramenem právě proto, že zachycuje nejen hotová díla, ale i atmosféru jejich vzniku: okamžité reakce, nové texty, kresby, myšlenky a názorové střety v konkrétním kulturním kontextu.
Moderní revue prošla vlastním, plynulým vývojem. Z časopisu spojovaného s provokativní mladou generací se postupně stávala přísnějším strážcem určitých hodnot, aniž by ztratila schopnost sledovat okolní kulturní ruch. Monografie Moderní revue 1894–1925 se pokouší toto místo časopisu v české kultuře poprvé zachytit v uceleném obrazu — od konce 19. století do první čtvrtiny století dvacátého.
Kniha Moderní revue 1894–1925
Celý příběh časopisu v jednom svazku
Studie, dobové texty, faksimile, obrazový doprovod, soupisy a rejstřík vytvářejí široký obraz Moderní revue a jejího místa v české i evropské kultuře.