Písmeno A

Peter Altenberg

autor:

Peter Altenberg (1859–1919) je rakouský spisovatel, aforista a výrazná postava vídeňské moderny.

Život a působení

Narodil se ve Vídni jako Richard Engländer. Po nedokončených studiích a neúspěšných pokusech o běžné zaměstnání si vytvořil existenci svobodného literáta a kavárenského pozorovatele. Pseudonym Peter Altenberg převzal podle místa a osobní vzpomínky; postupně se z něj stala veřejná maska stejně důležitá jako vlastní texty.

Jeho život byl spojen s vídeňskými kavárnami, hotely, promenádami a okruhem Jung-Wien. Altenberg psal o ženách, dětech, módě, nervozitě, městě, přírodě i drobných sociálních gestech. Záměrně odmítal rozsáhlý román a dával přednost krátké skice, která má zachytit okamžik předtím, než se rozplyne.

Dílo

  • Wie ich es sehe (1896)
  • Ashantee (1897)
  • Was der Tag mir zuträgt (1901)
  • Prodromos (1906)
  • Märchen des Lebens (1908)
  • krátké prózy, aforismy, pohlednice a časopisecké skici

Altenbergova miniatura stojí mezi básní v próze, fejetonem, deníkovým zápisem a aforismem. Důležitá je montáž detailů, přímá řeč a náhlý hodnotící zlom. Jeho kult citlivosti a „přirozenosti“ je však provázen dobovými stereotypy, exotizací i problematickým pohledem na ženy a děti; podrobný výklad musí estetickou inovaci oddělit od nekritického obdivu k autorské personě.

Význam a recepce

Altenberg se stal ikonou vídeňské kavárenské kultury a ovlivnil krátkou modernistickou prózu. Karl Kraus jej současně obdivoval i ironizoval. Pozdější recepce oceňuje jeho mikroskopickou pozornost, ale zkoumá také sebeprezentaci, závislost na mecenáších a hranice mezi literárním gestem a osobním chováním.

Vztah k Moderní revui

Zde je vazba přímá a doložená. V dubnu 1897 otiskla Moderní revue Altenbergův text Nach Paris, nach Paris. Nejde tedy jen o obecnou podobnost vídeňské a pražské moderny: revue konkrétně přenesla jeho fragmentární prózu do svého mezinárodního prostoru. Heslo zároveň připomíná blízkost Prahy a Vídně i význam německy psané literatury pro český fin de siècle.

Související osobnosti

Prameny a další literatura

Redakční poznámka

Jméno bylo převzato z abecedního rejstříku monografie o Moderní revui. Čísla stran z OCR rejstříku nejsou používána jako důkaz. Přítomnost jména v rejstříku sama o sobě neznamená přímou spolupráci s časopisem; vztah je proto podle dostupných dokladů rozlišen jako přímý, ediční, recepční, tematický, polemický nebo retrospektivní.

Alkifrón

autor:

Alkifrón (pravděpodobně 2.–3. století n. l.) je starořecký rétor a autor souboru fiktivních dopisů.

Život a působení

O Alkifrónově životě neznáme téměř nic. Jazyk, témata a literární technika jej řadí do období druhé sofistiky, tedy k autorům římské císařské doby, kteří vědomě napodobovali klasickou attičtinu a rekonstruovali idealizovaný svět starých Athén. Jeho identita je známa hlavně prostřednictvím dochovaného díla.

Soubor dopisů nepředstavuje autentickou korespondenci. Jde o rétorické miniatury vložené do úst rybářů, rolníků, příživníků a hetér. Autor vytváří iluzi každodennosti, ale současně pracuje s literárními typy, komediální tradicí a učenými odkazy. Dopisy hetér se dotýkají i známých postav athénského kulturního života.

Dílo

  • Dopisy rybářů
  • Dopisy rolníků
  • Dopisy příživníků
  • Dopisy hetér
  • rétorické charakterové miniatury inspirované novou attickou komedií

Alkifrónova próza je založena na stylizaci. Zdánlivě spontánní hlas „obyčejného“ člověka je vytvořen autorem s vysokým rétorickým vzděláním. V tom spočívá její moderní přitažlivost: text ukazuje, že autenticita může být uměleckou maskou. Erotické, městské a sociální motivy jsou podány s odstupem, ironií a smyslem pro drobný dramatický konflikt.

Význam a recepce

Renesanční a novověcí čtenáři oceňovali dopisy jako obraz antického soukromí. Filologie je dnes čte také jako produkt císařské kultury, která si klasické Řecko znovu vynalézala. Alkifrón není přímým svědkem klasických Athén, nýbrž svědkem pozdější touhy po nich.

Vztah k Moderní revui

Vztah k Moderní revui je tematický a novoklasicistní. Okruh revue se po prvotní dekadentní fázi obracel k rafinovaným historickým kulturám, erotické antice, stylizovanému dopisu a vědomé umělosti. Alkifrón mohl být přitažlivý právě jako autor esteticky rekonstruovaného světa. Bez dohledání konkrétního překladu nebo kritiky však nelze tvrdit přímé publikování.

Související osobnosti

Prameny a další literatura

Redakční poznámka

Jméno bylo převzato z abecedního rejstříku monografie o Moderní revui. Čísla stran z OCR rejstříku nejsou používána jako důkaz. Přítomnost jména v rejstříku sama o sobě neznamená přímou spolupráci s časopisem; vztah je proto podle dostupných dokladů rozlišen jako přímý, ediční, recepční, tematický, polemický nebo retrospektivní.

Mikoláš Aleš

autor:

Mikoláš Aleš (1852–1913) je český malíř, kreslíř, ilustrátor a jedna z hlavních osobností generace Národního divadla.

Život a působení

Narodil se v Miroticích a studoval na pražské Akademii výtvarných umění. Do české kultury vstoupil historickými kompozicemi, kresbami a ilustracemi, které spojovaly romantický vztah k dějinám s pozorováním lidového života. Spolu s Františkem Ženíškem vytvořil návrhy lunet cyklu Vlast pro foyer Národního divadla.

Aleš se dlouho potýkal s nedostatkem velkých zakázek a stále více se věnoval knižní a časopisecké ilustraci. Právě reprodukovaná kresba z něj učinila jednoho z nejrozšířenějších českých výtvarníků: jeho figury husitů, jezdců, muzikantů a venkovských typů pronikly do školních knih, kalendářů i kolektivní paměti.

Dílo

  • lunety cyklu Vlast pro Národní divadlo
  • historické kresby a kartony
  • ilustrace českých lidových písní a říkadel
  • výzdoba knih, časopisů, kalendářů a architektury
  • návrhy sgrafit a dekorativních prvků
  • exlibris a drobná grafika

Síla Alešovy tvorby spočívá v ekonomii linie a gestu. I drobná kresba dokáže několika tahy vyjádřit charakter, pohyb a historickou atmosféru. Jeho obraz národních dějin je ovšem idealizující a byl součástí kulturní politiky 19. století. Moderní čtení proto musí spojit ocenění formálního mistrovství s kritickým pohledem na vznik národního vizuálního kánonu.

Význam a recepce

Za života byl veřejností mimořádně oblíbený, zatímco oficiální instituce jej ne vždy podporovaly. Později se stal téměř školní ikonou českého umění. Tento úspěch někdy zakrývá experimentální kvalitu jeho kresby a význam pro ilustraci, ornament i exlibris.

Vztah k Moderní revui

Aleš nebyl členem dekadentního okruhu. Jeho vztah k Moderní revui je konfrontační, recepční a výtvarněhistorický: představoval starší národní autoritu, vůči níž se mladá kritika vymezovala, ale zároveň mistra kresby a knižní značky, jehož nebylo možné přehlédnout. Revue rozvíjela moderní kulturu exlibris; Aleš patřil mezi významné české tvůrce tohoto žánru, přesto nelze bez konkrétního soupisu tvrdit, že jeho práce byla v časopise reprodukována.

Související osobnosti

Prameny a další literatura

Redakční poznámka

Jméno bylo převzato z abecedního rejstříku monografie o Moderní revui. Čísla stran z OCR rejstříku nejsou používána jako důkaz. Přítomnost jména v rejstříku sama o sobě neznamená přímou spolupráci s časopisem; vztah je proto podle dostupných dokladů rozlišen jako přímý, ediční, recepční, tematický, polemický nebo retrospektivní.

Henri Albert

autor:

Henri Albert (1868–1921) je francouzský překladatel, germanista, redaktor a hlavní raný prostředník Nietzscheho díla ve Francii.

Život a působení

Henri Albert působil v prostředí Mercure de France a dalších časopisů evropského symbolismu. Jeho hlavním životním projektem se stalo překládání a vydávání Friedricha Nietzscheho. V devadesátých letech 19. století, kdy byl německý filosof ve Francii stále málo známý a četl se často zprostředkovaně, Albert připravoval překlady, výbory, předmluvy a souborné edice.

Překladatelská práce měla zároveň redakční a interpretační rozměr. Albert rozhodoval o pořadí vydávání, terminologii a stylu, jimiž Nietzsche vstupoval do francouzského jazyka. Jeho verze byly po desetiletí opakovaně vydávány a staly se zdrojem pro spisovatele, kritiky i čtenáře mimo Francii. Zemřel roku 1921; některé překlady pak vycházely posmrtně.

Dílo

  • francouzský překlad Ainsi parlait Zarathoustra
  • Par delà le bien et le mal
  • La Généalogie de la morale
  • Le Crépuscule des idoles
  • Le Voyageur et son ombre
  • edice a výbory Nietzscheho textů pro Mercure de France
  • překlady a redakční práce v časopisech Pan a Le Centaure

Albertův význam nelze redukovat na věrnost jednotlivých vět. Překladatel spoluutváří pojmový slovník a kulturní obraz autora. Francouzský Nietzsche byl díky Albertovi čten jako myslitel aristokratického individualismu, kritiky morálky, stylu a přehodnocení hodnot. Některé terminologické volby byly později korigovány, historický vliv těchto překladů však zůstává zásadní.

Význam a recepce

V moderní translatologii je Albert příkladem překladatele jako kulturního prostředníka. Jeho práce ovlivnila francouzský nietzscheanismus i symbolistní diskusi a nepřímo také další evropské literatury, které sledovaly pařížské edice a časopisy.

Vztah k Moderní revui

Vztah k Moderní revui je zprostředkující a intelektuální. Nietzsche patřil k jejím profilujícím autoritám a francouzské vydání jeho díla bylo důležitou součástí mezinárodního oběhu idejí. Není doloženo, že Henri Albert patřil k české redakci; jeho význam spočívá v tom, že připravil textovou a interpretační podobu Nietzscheho, s níž se mohla setkávat i česká moderna.

Související osobnosti

Prameny a další literatura

Redakční poznámka

Jméno bylo převzato z abecedního rejstříku monografie o Moderní revui. Čísla stran z OCR rejstříku nejsou používána jako důkaz. Přítomnost jména v rejstříku sama o sobě neznamená přímou spolupráci s časopisem; vztah je proto podle dostupných dokladů rozlišen jako přímý, ediční, recepční, tematický, polemický nebo retrospektivní.

František Adámek

autor:

František Adámek (nar. 1861, datum úmrtí nezjištěno) je pražský nakladatel a vydavatel edice Moderní bibliotéka.

Život a působení

František Adámek patřil k menším pražským nakladatelům počátku 20. století. Jeho význam nespočívá v rozsáhlém podniku typu Jana Otty nebo Františka Topiče, ale v přesněji profilované edici Moderní bibliotéka, která zpřístupňovala českým čtenářům moderní evropskou prózu, eseje a domácí tvorbu spjatou s dekadencí a novou kritikou. Katalogy uvádějí rok narození 1861; úplný životopis a datum úmrtí zatím vyžadují archivní ověření.

Adámkův podnik působil na Královských Vinohradech a spolupracoval s překladateli, redaktory, tiskárnami i výtvarníky. Nakladatelská práce znamenala výběr titulů, financování, zajištění překladu a tisku, tvorbu ediční značky i distribuci. V kulturním poli kolem roku 1900 byli právě podobní vydavatelé nezbytní: přenášeli program malých revue z časopiseckých stránek do samostatných knih.

Dílo

  • edice Moderní bibliotéka
  • Oscar Wilde: Úpadek lhaní (1908)
  • Remy de Gourmont: Fantóm (1909)
  • Arthur Breisky: Triumf zla (1910)
  • Gabriele D’Annunzio: Hřích sestry Orsoly (1905)
  • Arnošt Procházka: Literární silhouety a studie (1912)
  • tituly Karla Huga Hilara a Alfreda Jarryho

Ediční profil Moderní bibliotéky ukazuje pozoruhodné propojení domácí dekadence se zahraniční literaturou. Wilde, Gourmont, D’Annunzio nebo Jarry nebyli vydáváni jako neutrální klasici, ale jako autoři estetické provokace, ironie, dandysmu a experimentu. Domácí svazky Breiského, Hilara a Procházky zároveň vytvářely kontinuitu mezi časopiseckou kritikou a knižní kulturou.

Význam a recepce

Adámek bývá v literárních dějinách zastíněn autory, které vydával. Z hlediska dějin médií a knižního trhu je však podstatný: bez malých specializovaných nakladatelství by se překladová moderna šířila mnohem pomaleji. Jeho edice také ukazuje, že okruh Moderní revue nebyl jedinou institucí, nýbrž součástí širší sítě knihkupců, překladatelů a vydavatelských projektů.

Vztah k Moderní revui

Vztah k Moderní revui je přímý síťově a personálně, nikoli totožností nakladatelství. Adámek vydával Arnošta Procházku, Arthura Breiského a další osobnosti spojené s revuí a zároveň publikoval zahraniční autority blízké jejímu programu. Moderní bibliotéka však nebyla Knihovnou Moderní revue; obě značky je nutné v databázi důsledně rozlišovat.

Související osobnosti

Prameny a další literatura

Redakční poznámka

Jméno bylo převzato z abecedního rejstříku monografie o Moderní revui. Čísla stran z OCR rejstříku nejsou používána jako důkaz. Přítomnost jména v rejstříku sama o sobě neznamená přímou spolupráci s časopisem; vztah je proto podle dostupných dokladů rozlišen jako přímý, ediční, recepční, tematický, polemický nebo retrospektivní.

Paul Adam

autor:

Paul Adam (1862–1920) je francouzský romanopisec, esejista, dramatik a publicista.

Život a působení

Narodil se v Paříži a do literatury vstoupil v polovině osmdesátých let 19. století. Raný román Chair molle vyšel roku 1885 a kvůli naturalistickému zobrazení prostituce vyvolal soudní zásah. Adam se však brzy vzdálil úzkému naturalismu, navázal kontakty se symbolistními kruhy a podílel se na časopisecké kultuře, v níž se prolínaly literatura, anarchistická kritika společnosti, esoterismus a hledání nových forem románu.

Jeho dráha byla ideově proměnlivá. V devadesátých letech jej přitahoval individualismus, sociální vzpoura a utopické myšlení; později se posunul k nacionalismu a k historickým obrazům francouzské kolektivní síly. Tato proměna není okrajovou biografickou zvláštností, ale příkladem toho, jak se část evropského fin de siècle od estetické a anarchizující revolty přesunula k politickému nacionalismu.

Dílo

  • Chair molle (1885)
  • Soi (1886)
  • Les Demoiselles Goubert (s Jeanem Moréasem, 1886)
  • Le Thé chez Miranda (s Jeanem Moréasem, 1886)
  • Les Volontés merveilleuses (1890)
  • Lettres de Malaisie (1898)
  • cyklus Le Temps et la Vie
  • La Force (1899–1900)

Adamova próza spojuje několik vrstev: naturalistické pozorování těla a města, symbolistní stylizaci, zájem o davovou psychologii, techniku a moc a později také historický mýtus. V experimentálních textech pracoval s fragmentem, esejistickou odbočkou a ideovým podobenstvím; v rozsáhlejších románech usiloval o panoramatický obraz společnosti. Jeho dílo ukazuje, že symbolismus nebyl jen lyrickou školou, ale také laboratoří románu a politické imaginace.

Význam a recepce

Ve své době byl velmi čtený a přítomný v pařížských revue, později však jeho pověst oslabila. Dnes se k němu badatelé vracejí kvůli vztahu symbolismu, anarchismu, okultních proudů a nacionalismu. Při hodnocení je nutné odlišit formální experiment rané tvorby od pozdější politické rétoriky.

Vztah k Moderní revui

Vztah k Moderní revui je především recepční a programový. Paul Adam patřil k francouzským autorům, na nichž bylo možné sledovat přechod od naturalismu k symbolismu a aristokratickému individualismu – tedy otázky, které revue soustavně otevírala. Konkrétní překlad nebo příspěvek v jednotlivém ročníku však musí být potvrzen soupisem autorů; rejstříkový záznam sám přímou spolupráci nedokládá.

Související osobnosti

Prameny a další literatura

Redakční poznámka

Jméno bylo převzato z abecedního rejstříku monografie o Moderní revui. Čísla stran z OCR rejstříku nejsou používána jako důkaz. Přítomnost jména v rejstříku sama o sobě neznamená přímou spolupráci s časopisem; vztah je proto podle dostupných dokladů rozlišen jako přímý, ediční, recepční, tematický, polemický nebo retrospektivní.

Michel Abadie

autor:

Michel Abadie (1866–1922) je francouzský básník, učitel a regionální kulturní pracovník.

Život a působení

Narodil se v Ayzac-Ost v departementu Hautes-Pyrénées. Povoláním byl učitel a svou literární dráhu spojoval s prostředím jižní Francie, venkova a horské krajiny. V době, kdy pařížské časopisy formulovaly symbolismus, dekadenci a naturismus, představoval méně známou, regionálně ukotvenou větev francouzské poezie fin de siècle.

Abadie patřil k autorům, kteří se snažili spojit vysoký lyrický jazyk s tématy práce, chudoby, náboženského citu a každodennosti venkovských komunit. Jeho veřejné působení nebylo omezeno na vydávání sbírek: psal také texty určené k četbě, přednáškám a osvětové práci. Zemřel roku 1922; dva roky poté vyšel posmrtný florilegický svazek s biografickou studií Maurice Le Blonda.

Dílo

  • Le Mendieur d’azur (1888)
  • Sanglots d’extase (1891)
  • Le Pain qu’on pleure (1895/1896)
  • Le Dimanche au village (1896)
  • Les Voix de la montagne (1897)
  • L’Angélus des sentes (1901)
  • účast ve sborníku Le Tombeau de Charles Baudelaire (1896)

Jeho poezie pracuje s rétoricky vzepjatým tónem, náboženskou symbolikou, krajinou a soucitem s lidmi na okraji. Vedle symbolistní touhy po přesahu je v ní patrná i naturistická snaha vrátit básnický jazyk k přírodě, práci a sdílené lidské zkušenosti. Abadie není inovátorem Mallarmého typu; je důležitý spíše jako doklad šíře francouzské lyrické kultury, která se neomezovala na pařížská centra.

Význam a recepce

V pozdějších dějinách symbolismu zůstal ve stínu známějších autorů. Dobové bibliografie jej však vedou jako samostatného básníka a jeho účast v baudelaireovském pamětním svazku jej zasazuje do širší sítě časopisů, nakladatelů a kultu „prokletého básníka“. Pro encyklopedii Moderní revue je cenný právě jako představitel méně kanonické vrstvy francouzské poezie, kterou české revue sledovaly.

Vztah k Moderní revui

Přímý příspěvek Michela Abadieho do Moderní revue zatím není doložen. Vazba je proto formulována jako recepční a síťová: jeho jméno patří k francouzskému prostředí kolem kultu Baudelaira, malých časopisů a symbolistně-naturistické poezie, jež tvořilo jeden z evropských horizontů české revue. Samotná přítomnost v rejstříku monografie nepostačuje k tvrzení o redakční spolupráci.

Související osobnosti

Prameny a další literatura

Redakční poznámka

Jméno bylo převzato z abecedního rejstříku monografie o Moderní revui. Čísla stran z OCR rejstříku nejsou používána jako důkaz. Přítomnost jména v rejstříku sama o sobě neznamená přímou spolupráci s časopisem; vztah je proto podle dostupných dokladů rozlišen jako přímý, ediční, recepční, tematický, polemický nebo retrospektivní.